Úvod  » napsali o nás v médiích

KARIBIK - Kiting, travka a rum

KARIBIK - Kiting, travka a rum
Mudr. Jan Vorel

Koncem listopadu 2OO6 zorganizoval neúnavný kite-ový ouchyl a propagátor této obskurní zábavy Petr Beneš výukový zájezd do karibské oblasti. To vše spojené s plavbou na plachetnici, která má přepravovat kitery mezi ostrovy, poskytovat jim stravu a nocleh. Petrovi se podařilo sehnat 5 podivných típků, které přesvědčil, že si zde ukojí svoji nadrženost (vzhledem k jejich věku a fyzickému stavu pouze jen už bohužel kite-ovou). V tomto týmu se sešla pestrá společnost. Od zkrachovalého chirurga vyhozeného pro opilost, až po příležitostného herce céčkových filmů a špičkových reklam, který byl pověřen filmovou dokumentací celého podniku. Jediná osoba, která za všech okolností držela glanc, byl Kite-instruktor, řečený Koudy (mladý to jinoch samý sval a šlacha). Ten se zhusta marně snažil nás ignoranty něco naučit.

27.11.O6 Odlet Ruzyň-Paříž, kterou musíme přejet místním busem z letiště De Gaulle na letiště Orly. Zde nám oznámili, že je dnešní letadlo na ostrov Martinik již obsazeno a že poletíme až zítra. Uplatili nás 4OO Éčkama, noclehem v Paříži a stravou do druhého dne.

Celkem příjemná kompenzace za den strávený v Paříži, zejména noc v Buloňském lesíku byla pro jednotlivce nevyhraněné sexuální orientace nezapomenutelným zážitkem. Příští den jsme se již v pohodě dostali na Martinik -francouzský ostrov, který patří k evropské unii a kde se platí eury. Přejezd autem z letiště do přístavu Le Marin, kde na nás čekala postarší místy i spolehlivá jachta a její pomladší majitelé (korvetní kapitán Honza a jeho přítelkyně Zuzka- mořská vlčice- jediná to žena v decentní pánské společnosti). Ti se starali 3 týdny stravou o naše panďěra a přepravovali nás po moři od Martiniku na jih až na Grenadinské ostrovy a zpět. Kite hračky jsou umístěny na palubě a my jsme se po dvojicích vměstnali do kajutek v podpalubí, samozřejmě po drobné kalbě všudypřítomným karibským rumem.

29.ll. Se půjčeným autem přesunujeme na Ilet Chevalier, což je písčitá pláž s kokosovými palmami (ostatně jako všude v této oblasti). Vzhledem k sideshorovému větru, malé hloubce a malým vlnám téměř ideálním(občas pod vodou nějaké korály) místem pro kite. Fouká dost malý vítr, ale na velké draky to jde. Večer provádíme nákup potravin na 3 týdny (na ostatních ostrovech již je trochu problém sehnat živiny v rozumné ceně) v místním supermarketu evropského standartu. Z nakoupených potravin převládá místní rum, který je v 5 litrových krabicích s pípou. Dobře se pije, dobře se zvrací. Jen změkčilci si kupují víno.

3O.11.Další tři dny trávíme na nejjižnější části ostrova -Ilet Cabrits. Sem se dá dostat víceméně jen lodí, s kterou jsme kotvili u romantického ostrůvku s majákem . Vzhledem k lehce outshorovému poryvovému větru není zcela ideální pro kiting. Dost se chvílemi trápíme, občas lovíme draky ze stromů, jeden se dokonce po pádu do vody rozpáral od ucha k uchu- nespravitelně. Nicméně Koudy čaruje a my si při pohledu na něj cvrnkáme do trenek a jdeme raději na kokosy, nebo se ohřát do 26stupňů teplého moře.

Na večer 2.l2. se přesunujeme do přístavu Ste-Anne. Zde pak lehce popíjíme v místní pizzerii, kde nás obsluhuje tmavé sličné děvče, jak se později ukáže svobodná matka dvou dětí, která by se ráda vdala do Evropy. My, zemití čeští chasníci jsme ale neoblomní. Smutné oči dívky nás doprovází při našem odchodu.

3.12.Trávíme 4 hodiny na palubě lodi při přesunu z Martiniku na ostrov St.Lucia. Někteří z nás si potykali s mořskou nemocí a vrací stravu s omluvou kuchařům do moře. Mistrem v této činnosti je Koudy. Kotvíme v zátoce Rodney bay. Jsme již na území ostrovů východního Karibiku, kde se mluví anglicky, jezdí vlevo a platí místními EC dolary. Je třeba se "začekovat"- něco jako celní deklarace, to za nás dělá Honza. My si pronajímáme auto pro 5 lidí , do kterého se nás vejde 7 a ještě 2 kamery a objíždíme ostrov po návětrné straně. Na severovýchodě je nádherný záliv Cas-en-bas, kde se prohánějí polonazí černoušci na koních . Je zde i kite půjčovna, ale podle mne je záliv dost uzavřený, ale větrné podmínky nemůžeme posoudit, neb jsme bez větru. Přesouváme se na jihovýchod, kde nám je odměnou za úmorné cestování ideální kite pláž Anse de Sables. Dáváme se zde do řeči s místím majitelem Kite centra. Dozvídáme se, že ideální větrné podmínky jsou až od ledna do března, a že není problém se tu ubytovat v místních bungalovech za celkem přijatelnou cenu. Letiště, kam létá British airways, je pár (2) km odtud. Nocí se pak vracíme do Rodny bay zpět k jachtě.

4.12.brzo ráno se pouze ve třech (ostatní chrápou, či dělají byznys pomocí PC strojů) vydáváme autem nádhernou cestou po západní straně ostrova do městečka Soufriere. Odtud cca 5km do deštěného pralesa v jehož lůně se koupeme v nádherném termálním vodopádu jak nás pánbůh stvořil (znetvořil), až později se z Průvodce dozvídáme, že je zde ve vodě nebezpečný parazit krvěnka , ale zatím jsme všichni bez následků. Po návratu se přesunujeme již jachetně do romantické zátoky Anse de Pitons, kde je nutno zaplatit kotvení černouškům . Spočívá to v tom, že jachtu uvážou na zakotvenou bójku. Taktéž prodají cetky či travku o kterou zde není nouze a hulí se na každém rohu. Poetický večer se pak protáhl při konzumaci výše zmíněné pochutiny a tradičního karibského rumu do časných ranních hodin. Majitelé jachty již dávno spali, když se některým " huličům" na palubě zdálo, že se hvězdy na obloze pohybují ještě rychleji než je v tomto stavu obvyklé. Ti bystřejší si uvědomili, že se utrhlo kotvící lano bóje za které jsme museli zaplatit a jachta je vlnami unášena na skálu. Jak nejrychleji dovedli (víc než hodina to nebyla), vzbudili korvetního kapitána, který s klením nahodil motor a nocí ujížděl směrem na jih. Míjíme několik ostrovů a navečer kotvíme u ostrůvku Mayreau, jdeme ještě na vodu a je to přepychové. Hladké vlny a stálý vítr šikmo onshore. Krásné písčité pláže s kýčovitými palmami až z toho někteří zvrací (Koudy vyjímečně ne). Jsme nadšeni, takže zůstáváme 4 dny, kdy stále fouká pravidelný občas i silnější vítr, jezdí se i na malé draky. Natočilo se spousta filmového materiálu, vypilo spousta rumu a vyhulilo hodně trávy, zejména ve vesničce (jediná na ostrově) v hospodě u Rastamana. Krásný tmavý holky se usmívají, kiting tady ještě asi neviděly a takový zarostlý bílý chlapy taky ne. My ale zůstáváme stále jak žula. Jsme věrni jen tomu našemu kite-ování, rumu a travce, občas i nějakého humra zbaštíme - ženskými se nemůžeme rozptylovat.

8.l2. se přesunujeme k dalším ostrovům kde strávíme vždy l den (Tobago cays, Union island, Mopion, Petit Martinik, Petit Vincent), kde tu podle větru buď jezdíme nebo očumujeme. Některé ostrovy jsou zcela neobydlené, některé soukromé, kde se můžete podívat jen s povolením majitele, na což mu séřeme. Nicméně domorodci jsou neobyčejně příjemní a člověk nemá pocit nebezpečí, maximálně jen to, že se s nimi přehulíte. Mají také hezký zvyk, že si kousek zahrádky před domkem z vlnitého plechu vyčlení pro soukromý hřbitůvek pro svoje blízké. Jediné nebezpečí hrozí od toulavých psů, kteří si pochutnávají na šňůrách k draku ležících na pláži, takže je lepší si je před startem zkontrolovat.

l2.l2. Vracíme se zpět na Mayreau, kde si, ještě náš herec v převleku za chlípného pštrosa zatančí na pláži s tanečnicemi prodávajícími svá těla na zaoceánských obřích lodích. Bylo vidět, že je to jediné rozveselení jejich trudného života. Večer ještě alkoholem zmožený zkrachovalý doktor při ukázce svého již dávno zapomenutého umění padá a vráží nešťastnou náhodou injekční stříkačku do zadnice přihlížející Zuzky, ta se probírá až za hodinu, to už je aktér zpacifikován a připoután ke stěžni až do vystřízlivění.

14.12. Se přesunujeme zpět na sever za mírné (permanentně blijící Koudy je jiného názoru) bouře, při které uloví Honza tuňáka a Kingfish. Ty jsou nám pak naservírované, že se nám dělají boule u řitě. Kotvíme na St.Vincentu v zátoce Cumberland bay, kde vedle skvělého šnorchlování si večer zacházíme do místí restaurace z plechu. Při konzumaci tradičních ingrediencí sedíce na plastových židlích, jsme zaslechli hudbu z vedlejšího stavení. .

Vzhledem k naší vysmátosti jsme se tam přesunuli na taneční udusaný zemitý parket, kde pro zájezd znuděných žeroucích Holanďanů vyhrával neuvěřitelný černošský band. Hráli paličkami na obrácené plechové barely a rozličné hrnce či mísy různého poloměru zakřivení, takže s tím zahráli jakékoliv skladby. Naprosto odvazující příležitost pro nás, kdy nás byl parket plný. Holanďanům místy zaskočilo, když jejich přinadrané polovičky se snažili s námi marně držet kro. Ale my stále byli jako křemen.

15.l2.S jedním vyspáním na St. Lucii plachtíme zpět na Martinik, cestou nám odchází pumpa na slanou vodu od motoru, která definitivně přestala fungovat, když jsme dorazili ke břehům Martiniku. Kotvíme při vjezdu do zátoky Le Marin v St.Anne, kteréžto místo se zdá příhodné pro Kite (je zde také Kite půjčovna), ale nefouká. Následující den po mírně onanistickém kitování v slabém větru se přesouváme na letiště Fort-de-France. Zde nás neuvěřitelně prudí při odbavení, že máme nadváhu zavazadel. Petr musí zaplatit navíc 3OOE, jinak by ho nepustili do letadla, což ho zjevně nepobavilo. Všechny ty ouředníky si vyfotil a bude je žalovat (je to věčný optimista). Stejná pruda nás potkala při odbavování na letišti De Gaulle v Paříži. Jen Petr už neplatil, za to všichni ostatní ano. Je výhodou se vejít do 2Okg u bagu a l2kg u kabinového zavazadla. Je lepší si prkno zabalit, aby ho ouřeníci neviděli, dráždí to jejich smysly, že to je serfové prkno, za což je asi jiná sazba. Nicméně nakonec jsme dorazili v pohodě .

Celková bilance : 2O dní pobytu v Karibiku, l4 dnů Kite-ování, l drak na odpis, žádná pohlavní choroba (jen jedinec užívající si Buloňský lesík je ještě na pozorování) a 4OO Éček od Air France. I přes naši tupost a ignoranci jsme možná nějaký pokrok v této úžasné zábavě (vyjímečně nemyslím chlast ani trávu) udělali.

Petr Beneš připravuje další akce .. takže, jestli přežiju ten B.lesík, tak tam budu.

zpět na seznam článků