Úvod  » napsali o nás v médiích

Dovolená snů z paluby jachty Domino

Dovolená snů z paluby jachty Domino 
Petr Vitoň 

Po shlédnutí filmů Piráti z Karibiku jedna a dvě jsem se jednomu příteli svěřil se svojí odvěkou touhou. Podívat se do míst, kde se tito dobrodruzi proháněli. Do míst, kde je voda průhledná do nekonečna. Kde se potkáte nejen s rybami, ale také spatříte další krásy podmořského světa.. 

"To není nic nemožného. Najdi si, nejlépe na internetu nějakou Českou plachetnici brázdící tamní vody a vyjeď z našeho jihočeského dolíku." Jak řekl, tak jsem učinil. Moje oko na první pohled spočinulo na nabídce posádky lodi Domino a potom již šlo vše jako na drátku.Mezi tím jsem sehnal ještě pět kamarádů, kteří stejně jako já toužili po dobrodružství jakého se vám v luxusu hotelů nemůže dostat. Z několika nabízených termínů jsme si vybrali třítýdenní variantu. Karibik je přeci jenom daleko a člověk se tam nepodívá každý den. A aklimatizace je přeci jenom delší než v Chorvatsku. 

Z Prahy na pařížské letiště De Gaula trvá let dvě hodinky. Než se nasvačíte, tak jste na místě. Čtyři hodinky na přestup na letiště Orly, odkud zámořské lety startují je tak akorát.Jen hodinku trvá vyhlídkový let luxusním busem z jednoho letiště na druhé. Za dalších osm hodin již vystupujete do horkého vzduchu letiště na ostrově Martinik ve Fort de France. Martinik jsme si vybral z několika dalších destinací (St.Marten, Grenada, Tobago , St.Lucia a další), kde jsem mohl po dohodě s posádkou přistát. Nám se, ale Martinik zdál pro další plavbu výhodnější. Cílem naší plavby bylo souostroví Grenadiny v jižní části malých Antil. 

Kapitán Honza nás na Martiniku okamžitě zadeklaruje u místního kapitanátu a naše putování po stopách pirátů může začít. 

Vyrážíme z přístavu Le Marin, ale za pár mil již poprvé kotvíme v zátoce St.Anne. Ne marně zde má jednu z pozemních základen luxusní Club Med. Moře je průzračné, plné korálů blízko pod hladinou. Ideální pro šnorchlování.Windsurfing a jízda na vodních skůtrech patří ke zde, zvlášť, oblíbeným sportům, stejně tak jako jízda na speciálních katamaránech třídy hoby cut. Druhý den již vyrážíme směr jih. 

První zastávka Rodny Bay na ostrově St.Lucia. I tady se musíme opět zadeklarovat pro pobyt a pohyb v zátokách ostrova. A první piráti jsou již na dohled. Majestátní plnoplachetník vyráží se stovkou turistů k jednodenní plavbě. Paluba se hemží nefalšovanými piráty v dobových oblecích. "Je to místní, stále hojně vyhledávaná, atrakce." Vysvětluje kapitán naší plachetnice."Je to replika, která hrála v obou pirátských filmech." 

Po doplnění pohonných hmot a vody jedeme do jedné z nejkouzelnějších zátok tohoto, kdysi anglického, ostrova, Marigot Bay. Hlubokou zátoku lemuje mangrovový porost do kterého kromě domorodců nikdo nemůže vniknout. My raději volíme výstup na vyhlídku nad mořem. Všude kolem rostou jako z vody nejen obytné domy ostrovanů, ale také komplexy ne nepodobné monstrům u nás kolem Lipna. Výhled z výšky na zátoku je vskutku překrásný. Ani se nám nechce zpět, ale čeká na nás čerstvě upečený tuňák. Toho kapitán ulovil cestou na ostrov. Rybolov pro vlastní potřebu je v Kraibiku všude bezplatný. 

S ranním rozbřeskem vyrážíme za dalšími dobrodružstvími. Vítr nám přeje a loď uhání pod plachtami pohodlně rychlostí devět až třináct uzlů. Odpoledne již házíme kotvu v zátoce ostrova Bequia. Zde je správní úřad pro souostroví Grenadiny. Opět se musíme zadeklamovat. Není to zbytečný úřední moloch. Ale všichni od policie po záchranáře o vás ví. Mají přehled kdo se pohybuje v jejich vodách a mohou v případě potřeby zasáhnout. 

Z Bequie rychle míříme do zátoky Cumberlad Bay na ostrově svatého Vincenta. Vítá nás starý Josef. Majitel jedné ze tří zdejších restaurací. Další domy v zátoce nejsou. Posádka mu jako prezent veze čepičku Santa Klause a svítící ozdoby na vánoční stromeček. A hned musíme ochutnat zdejší specialitu Rum-Punch. Nápoj smíchaný z vymačkaných sladkých grepů, pomerančů, doplněný troškou grenadiny. Ovšem to vše podpořeno 84,5 % rumem . Podává se perfektně vychlazené a chutná báječně. Ale pozor jako každý alkoholický nápoj jevící se zprvu neškodně, vám může v závěru pěkně podrazit nohy. A pozor paluba se neustále kývá! Hned ráno vyrážíme na místní atrakci - Černé vodopády. Ze zátoky volíme cestu místní dopravou. Mikrobusy zastaví kdykoliv a kdekoliv. I v tom nejprudším stoupání. Konduktér vás do vozidla nacpe. A na každé další zastávce vystoupíte a jste znovu "přeskládáni". Tak, aby jízdy neskutečnými serpentinami, stoupáními a klesáními, byla co nejbezpečnější. Jezdí se sice vlevo, ale hlavně tak jak to vyhovuje místním šoférům. Brzda, plyn a houkačka. To jsou nejdůležitější nástroje řidiče. Prý se tady jezdí bezpečně. Vodopád je nádherný. Možná sto metrů vysoký, ale padá do minijezírka. Ani voda není nijak studená, ale hlavně je sladká. Když se dosyta osvěžíme šlapeme zpět obklopeni džunglí a také stromy obtíženými mangy, grepy, banány a dalším exotickým ovocem. "Sbírejte jen pro vlastní potřebu. To co sníte." Nabádá nás naše průvodkyně Zuzka. Nejsme hamouni a dobře víme, že v tropickém vedru v prosinci a lednu kolem 35°C, se vše bude rychle kazit. Kromě hospůdky Josepha je v cumberladské zátoce i další pirátská hospoda. Černý baron. Byla přitavena z kulis z prvních dvou dílů filmu Piráti z Karibiku. Filmaři tady zanechali i kontejnery, ve kterých kulisy přivezli. Hospůdka je vybavena vskutku pirátsky a majiteli, rodilému Francouzi, vůbec nevadí, že si nic nedáte z jeho přeci jenom dražších nápojů, ale hlavě, že se v jeho hospůdce vyfotíte a na tyhle snímky se chytí někdo movitější. 

Další zastávkou je ostrou Mayrou. Má snad dvě, tři stovky obyvatel, ale také úhledný katolický kostelík a také státní školu. Tyto stavby jsou snad na kažém ostrově a všechny mají společného jmenovatele. Patří k nejupravenějším budovám ostrovů. Protože jsme na Mayrou na Štědrý den nemůžeme vynechat bohoslužbu. Nejsilnějším zážitkem pro nás je, když farář nás po předchozím dotazu vítá Česky. A všichni ostrované, svátečně vyladění, nás pak potřesením rukou vítají také. Bosem ostrova je Black boy. Je opravdu černý, k nám velice vstřícný a přátelský. K večeři nám Blafl boy místo ryby připravuje vynikající langusty. K tomu český bramborový salát. Co si přát víc?! 

Svátky, nesvátky ráno brzy vyrážíme za dalším poznáním. Tím jsou Tobago Cays. Fantastické miniostrůvky. Vstup na ně musíte předem zaplatit. Přírodní rezervace, kam může noha turisty za patřičný poplatek. Já poprvé osobně potkávám nesčetné množství leguánů. Na lidi jsou zvyklí a ochotně vám pózují pro vaše fotoaparáty a kamery. To co je nádherné nad vodou to je stejně nádherné i pod hladinou.Tobago Cyas patří k nejnavštěvovanějším ostrovům a tak je zde pořád přeplněno výletními loděmi se stovkami pasažérů na palubách. A tak raději rychle prcháme do klidnějších vod. Petit Martinik je nevelký, ale také ničím významný ostrov. Stavíme zde jen proto, abychom doplnili vodu a naftu. Pohonné hmoty jsou tak jako všude na ostrovech levnější než voda. Tu čerpáte u stejného stojanu. A tak jako všude na ostrovech i tady se chovají k penězům neuctivě. Naše pečlivě nažehlené místní EC Dolary mačkají do jakési koule. V její hodnotě se vyznají jen oni sami. 

Sladkou odměnou za nehezký Petit Martinik je nedaleký pidiostrůvek Mopion. Malá vyvýšenina. Snad metr nad hladinou moře, toho nejbělejšího písku jaký si umíte představit. Je tak jemný, že musíte dávat dobrý pozor na své foťáky a kamery. Písek máte prostě všude. Ale pobyt na ostrůvku snad třicet metrů dlouhém a šestnáct metrů širokém stojí za to. Kolem ta nejčirejší voda plná rybiček a korálů. Kolem kruhový korálový ref se dvěma nepatrnými průlivy. Ty naše zkušená posádka zná a bezpečně nás dingy (člunem s motorem) zaveze až k ostrovu. My co plaveme přímo z lodi poznáme na vlastní kůži ostrost korálového útesu. Jen zmiňovanými průplavy se dá proplavat bezpečně. Bez odřenin. Když už jsme se nabažili koupání v teploučké( 32°C) vodě, vyrážíme k břehům Petit St.Vincent. Kotvíme nedaleko přístavního mola v opět super čisté vodě. Běžná lodní doprava se ostrovu vyhýbá. Je totiž v soukromém vlastnictví. Do vnitrozemí, které je vlastně hotelovým komplexem můžete jen na pozvání zástupce majitelky, mimochodem Rakušanky. 

To není problém. Jakmile vystoupíte dál za hranici pláže. Hned je u vás někdo z neslyšné a neviditelné, ale všudypřítomné a bdělé ochrany. Ochotně vás zavede do recepce a potom již tak jako hoteloví hosté projíždíte po betonových silničkách ostrůvku v neslyšném ekologickém elektromobilu. Pochopitelně s ochotným šoférem, který je vám zároveň i zasvěceným průvodcem. 

To se již čas začíná naplňovat a my musíme zamířit zpět. Ovšem žádný stres. Zkušená posádka Domina nás cestou zaváží na další atraktivní místa, která jsme cestou na jih minuli. Záměrně. "Naší snahou je aby vaše cesta byla vyvážená na dojmy,"tvrdí shodně Honza i Zuzka náš kapitán a důstojnice. Oběma, ale není zatěžko vařit či péct vynikající chléb. Ten většinou mizí z plechu ještě teplý. Taková je to lahůdka. Union Island je další z nevelkých ostrovů, ale má své letiště pro menší letadla a provoz je zde ráno a v podvečer opravdu hustý. A také krásné vyhlídky na celou zátoku plnou kotvících jachet. Napočítali jsme jich na tři stovky. "To je normální. Od listopadu do konce dubna je tady největší sezona. A přelom prosince a ledna bývá nejbohatší na návštěvníky." Vysvětluje Zuzka zaplněnost zátoky. Protože jsem doma podcenil zrádné paprsky karibského slunce a vzal si jen kšiltovku nechránící uši na hlavu, urychleně kupuji námořnický klobouk za 15 US dolaru. Dolary jsou tady nejžádanější. Eura na ostrov ještě nedorazila. 

Wallilabou Bay je další z pirátská zátoka na St.Vincentu. Tady je asi nejvíce kulis. Prakticky celá filmová vesnička včetně šibenic, strážních domků a krčmy i chýší obyvatel z osmnáctého století. Fantazie. Dvě funkční hospůdky zcela postačí četným návštěvníkům. Jen málo jich, ale tak jako my, přijíždí po vodě. Tak jako kdysi angličtí vojáci či Johny Deep v roli pirátského kapitána. Popíjíme ve stejné hospůdce jako on. Tři Rum-Punche na nás. Jeden na hospodu.Je to síla. Ještě, že Domino kotví dvacet metrů od břehu. Uvázáno k šibenici zádí, příďová kotva v čtyřicetimetrové hlubině. I tady mají svůj vodopád. Kilometr cesty po perfektní asfaltce vás zavede na místo bývalé vodní nádrže. Velká voda ji kdysi nahlodala a protože kolonisté odešli pustne vesele dál. Nevelký vodopád patří k místním turistickým atrakcím a příležitostí k výdělku místních obyvatel. Ti vás po cestě, kde mimochodem nemůžete zabloudit ani náhodou k vodopádu zavedou. A potom se zálibou pozorují bílé jak se cachtají v jejich jezírku po vodopádem. Tak jako všude na ostrovech i tady vás při příjezdu vítají desítky nejrůznějších plavidel posetých domorodci. Nabízejí korálky, ovoce, odvoz odpadků, či jen pomoc při kotvení. Zajímavé je, že všichni mají na rukou gumové reklamní náramky naší ODS s Milanem Barošem. Naši hosté co tady byli před vámi je přivezli a všechny s nimi obdarovali. Mají je tady snad na všech ostrovech. Směje se kapitán. Když k nám přijíždí mladík, který nám den před tím dal zadarmo manga. "Já nemám ten krásný modrý náramek z Čech. Všichni se mi smějí. Nemáte ještě nějaký? S hrdým úsměvem pak odjíždí obdařen nejen náramkem, ale i čepicí. K tomu všichni mají vetknutého jointa ve rtech.Místní marjánku nikomu z turistů nevnucují. Kouří jen pro své vlastní potěšení. Muži i kojící mámy. Marihuana se tady na ostrově pěstuje ve velkém a snaha vlády o její zrušení je spíše symbolickou. Na strmé stráně, kde se konopí pěstuje a sklízí čtyřikrát do roka, si hned tak někdo, ani policie, netroufne a prodrat se spletí mangrovů, které lemují břehy ostrova, je téměř nemožné. 

Další zastávkou na zpáteční cestě je Malý a Velký Piton na svaté Lucii. Nevelká hluboká zátoka. Kotvit se dá pouze na zdejších muringách. Pochopitelně za poplatek. Ale napřed si je vždy pořádně prohlédněte z pod vody. Utrhnout se v noci by nemuselo skončit zábavně. I tady mají místní atrakci. Vodopád a především stále činnou sopku. Na sopku se lze dostat pouze taxíkem. Ale není to nákladná záležitost. K vodopádu se pohodlně dostanete pěšky. Teplá voda vodopádu, ohřívá jí sopka, stojí za těch pár kroků. Byť je to pěkně strmý kopec. Do zátoky vás svezou z Hilton hotelu. Pěšky vás napříč svým územím nepustí. Prý by vás mohla potkat na silnici nehoda. Marigot Bay tentokrát jen míjíme, ale v Rodney Bay jsme zakotveni celou noc. Ráno dáváme u pumpy předost pirátům. Ti vyrážejí na další okružní plavbu se stovkou pasažérů, ale protože jim plachty slouží hlavně jako kulisa, spoléhají na dobrý dieselův motor v podpalubí. Za pětadvacet mil od St.Lucie leží opět start a cíl naší cesty Martinik. Přítomnost Francouzů je zde patrná. Především na čistotě a úpravnosti. Kotvení mimo marinu má svoje obrovské výhody. Tam můžete ráno bez problémů skočit po hlavě a víte, že jste v absolutně čisté vodě. Na dohled od nás je hlavní město Fort de France. Nemůžeme ho minout a tak pět mil co nás dělí hravě zdoláváme na Dominu. Pohyb ve velkoměstu nám připomíná končící dovolenou a návrat do civilizace. A tak ještě se několikrát potopit. My co můžeme volíme přístrojové potápění v neskutečně čisté a teplé vodě. V sedmadvaceti metrech stále ještě příjemných 27,5°C. Tady by jste si pod vodou pivo neochladili.A proč taky, když na lodi máme perfektní chladničku. U malého kamenného ostrůvku obdivujeme hnízdiště volavek a kormoránů. Kameny jsou jimi doslova posety. Plaveme až k nim. Ale jsou na lidi asi hodně zvyklí. A tak se jen neochotně, kvůli několika záběrům fotografa, zvedají ze svých posedů.Vracíme se k Los Trois Ilets, našemu poslednímu kotvišti. Kolem nás je již civilizace, které jsme se díky lodi úspěšně celé tři předchozí týdny vyhýbali. Ovšem před návratem domů je i tato zkušenost dobrá. Vstřebáváme do sebe poslední zbytky romantiky přístavů ověnčených obchůdky a pomalu balíme. Evropa volá. 

Tři týdny na S/Y Domino nás nezklamaly. Dovolená o jaké se vám v sebepřepychovějším hotelu může jen zdát. Dovolená o které jsem zatím mohl jen snít při četbě dobrodružných románů či cestopisů se stala skutečností. Nu a co brání v podobné cestě vám. Jendou si přeci jenom musíte udělat velkou radost, ne?! 

zpět na seznam článků